DIŮV CHRÁM V NEMEI
Diův chrám v Nemei: sloupy a rekonstrukce
Jak byl Diův chrám v Nemei znovu postaven kolem roku 330 př. n. l., proč tři původní sloupy přežily neporušené a co od roku 2002 obnovila anastylóza.
Prohlédněte si prohlídky Nemei na GetYourGuide ↗Chrám znovu postavený po požáru
Chrám Dia, který dnes návštěvníci vidí, je druhým chrámem na tomto místě. Starší chrám, postavený krátce poté, co byly Nemejské hry kolem roku 573 př. n. l. reorganizovány, vyhořel — dochované zprávy poukazují na požár na konci 5. století př. n. l. Jeho nástupce, dórský chrám s přibližně 32 sloupy vztyčený kolem roku 330 př. n. l., je tou zříceninou, která v údolí stojí dodnes. Je postaven z místního šedobílého vápence, těženého v blízkém okolí, a původně byl nejspíš pokryt jemnou vrstvou štuku napodobujícího mramor — což byla běžná zkratka u chrámů stavěných daleko od mramorových zdrojů a jeden z důvodů, proč dnes dochovaný kámen působí zvětralým, a ne leštěným dojmem.
Tři sloupy, které nikdy nespadly
Většina řeckých chrámů se během staletí buď zcela zřítila, nebo byla rozebrána na stavební kámen. Nemea je výjimečná tím, že tři z jejích původních dórských sloupů v jihovýchodním nároží chrámu nikdy nespadly — stojí nepřetržitě od antiky, přečkaly zemětřesení, pozdější těžbu kamene v okolí i staletí nezájmu. Skici raných cestovatelů z 18. a 19. století už zachycují právě tyto tři sloupy, jak stojí osamoceně nad spadlými dříky ostatních — což je mimo jiné důvod, proč bylo toto místo vůbec možné identifikovat a archeologicky zkoumat. Jsou kotvou, od níž se odvíjí celý projekt anastylózy — restaurátoři je vědomě použili jako vzor pro to, jak mají znovu vztyčené sloupy vypadat, místo aby jen hádali.
Co anastylóza vlastně znamená
Anastylóza je technika znovuvztyčení zřícené stavby z jejích vlastních původních kamenů, kdekoli je lze identifikovat a přiřadit, přičemž mezery se vyplňují pouze novým materiálem tvarovaným tak, aby splynul, a ne aby spoj zakryl. V Nemee strávili archeologové a konzervátoři od 70. let 20. století desítky let číslováním, katalogizací a párováním tisíců spadlých dříků sloupů rozesetých po chrámové platformě a poté zvedáním těch, které pasují, zpět na místo pomocí jeřábů. Je to pomalá, promyšlená práce — blíž k velmi velké nosné skládačce než ke stavbě — a právě proto se počet sloupů v Nemee zvyšoval postupně, a ne najednou.
Od roku 2002: další sloupy zpět ve vzpřímené poloze
Od roku 2002 bylo vedle tří sloupů, které nikdy nespadly, znovu vztyčeno několik dalších, takže se stále větší část původních 32 sloupů chrámu vrací do vzpřímené polohy. Každý přírůstek mění způsob, jakým zřícenina působí z dálky — ze tří izolovaných dříků se stává rozpoznatelné nároží kolonády, s fragmenty kladí osazenými zpět nahoru tam, kde to důkazy dovolují. Projekt pokračuje a běží v etapách podle toho, jak se sejdou finanční prostředky, pasující dříky a odborné kapacity, takže přesná silueta, kterou při návštěvě uvidíte, částečně závisí na tom, kdy přijedete — detail, který stojí za to znát, pokud jste viděli starší fotografie tohoto místa s menším počtem stojících sloupů.
Podzemní místnost chrámu
Jeden z neobvyklejších rysů chrámu se při rychlé prohlídce málokdy dostane ke slovu: pod podlahou celly vede kamenné schodiště dolů do malé podzemní komory, adytonu, vestavěné do základů chrámu. Podzemní komory jako tato jsou v chrámové architektuře pevninského Řecka vzácné a jejich přesný rituální účel v Nemee není dosud objasněn — úvahy sahají od pokladnice až po prostor spojený s věštebnou nebo kultovní praxí zasvěcenou Diovi. Je oplocený a běžně nepřístupný, ale otvor schodiště je viditelný poblíž východního konce celly a upozornit na něj je jedna z těch drobností, které průvodce přidá a které při samostatné procházce snadno přehlédnete.
Proč má tato zřícenina stále význam
Nemejský chrám není rekonstruován tak jako některá silně přestavěná antická naleziště — většina lokality je stále autentická, zvětralá zřícenina, přičemž anastylóza se omezuje na materiál, který lze ověřit jako původní. Právě tato zdrženlivost je jedním z důvodů, proč sem odborníci na řeckou architekturu jezdí: je to fungující, jasně zdokumentovaný příklad toho, jak moderní archeologie rozhoduje, co znovu postavit a co nechat ležet tam, kam spadlo. Pro návštěvníka to znamená, že sloupy, které vidíte stát, stojí — nakolik to důkazy dovolují — přesně tam, kde stály ve 4. století př. n. l., a nejsou rekonstrukcí, která by jen odhadovala, jak chrám mohl vypadat.